Založit webové stránky nebo eShop

Události - Komentáře

Vítejte na stránce cssdberoun.websnadno.cz v sekci Komentáře

 

Vystoupení Mgr. Dagmar Ondříčkové, farářky Sboru Českobratrské církve evangelické v Berouně na setkání ke Dni upálení Mistra Jana Husa, které naše MO ČSSD uspořádala 6.7 2010 na berounském Husově náměstí

(Boha je třeba poslouchat, ne lidi.Skutky apoštolů 5,29)

Farářka Ondříčková

    Hus nebyl kacíř, pykal za kacířství Johna Wycliffa, kterého měli za jeho učitele, i když Hus jeho knihy kriticky promýšlel, a mnohé mu vytkl: třeba nedomyšlené spoléhání na světské vládce při nápravě církve. Dogmaticky byl Hus v mezích tehdejšího západního pravověří, včetně učení o proměňování chleba a vína při Večeři Páně. Na hraně pravověří bylo jeho přesvědčení, že žije v nejzkaženější době, kterou Kristus ukončí svým příchodem k soudu, ale to si v tehdejším rozvratu církve i společnosti mysleli mnozí. Nepřijatelný byl svým pohledem na roli lidské autority v církvi. Pro jeho současníky církev dělal papež, kardinálové a biskupové, kteří jsou skrze správné svěcení nástupci apoštolů a mají patent na Ducha sv. a na pravdu. Myslí za ty, kdo jsou v pyramidě církevní instituce níže a udržují je na správné cestě svými rozkazy a kánony církevního práva. Ostatní budou spaseni, když je budou poslouchat. Podle Husa však pravdu vlastní a vtělená Pravda je Ježíš Kristus. Církev viděl jako společenství věřících, kde je každý povolán hledat pravdu, učit se pravdě, držet pravdu, mluvit pravdu a bránit pravdu až do smrti. A kde rozhodně není předem dáno, kdo je pravdě blíže. Církevní pastýři všech stupňů tu podle Husa jsou proto, aby lidem svou službou pomáhali v hledání pravdy a následování Krista. I oni poznávají pravdu jen částečně, a proto jsou jejich rozhodnutí jen předběžná. S konečnou platností soudí Kristus, Soudce nejspravedlivější. Spolu s nejlepšími učiteli středověku Hus tvrdil, že poslušnost představených nemá být slepá. Když radí ke zlému či nedávají dobrý příklad, mohou k tomu prostí věřící říci NE, neboť i oni dostali Ducha sv. a jsou v lásce spoluodpovědní za ostatní křesťany, i za ty nadřízené. To byla bomba, která dokázala rozmetat každou instituční pyramidu a zabránit člověku, aby se stavěl na místo, jež patří jen Ježíši Kristu. Zde pak mohla navázat reformace modelem církve, v níž je jedinou normou Bible, kde je každému zaručena svoboda svědomí a kde se i laici podílejí na správě církve a na jejím svědectví vůči světu. Prý jsou Češi díky Husovi vzpurní a svéhlaví, ale jsou též imunnější vůči všem „neomylným“ vůdcům. Učíli se od Husa pozorně, mohou být také pokorně podřízeni Pánu pánů – Ježíši Kristu, ke spáse své i svého okolí.

    ( Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují Tvé   jméno. Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mne neovládne. Vykup mne z útlaku lidí, chci se Tvých ustanovení držet. Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje Tvůj Zákon. Přikázal jsi, aby Tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda. Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na Tvá slova. Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na Tvá ustanovení jsem nezapomněl. Soužení a úzkost na mne doléhají, přikázání Tvá jsou pro mne potěšením. Spravedlnost Tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít.

Žalm 119,132-134.136.138-139.141.143)

    O průběhu Husova procesu koluje mezi protestanty mnoho mylných představ. Např. že koncil Husovi křivdil a měl předem připravený rozsudek, nebo že proces začal pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hasenburka, kdysi králův nejvyšší lovčí, potrefen řečmi reformistů o nekompetentních obročnících. Ve skutečnosti se Hus do soukolí církevního soudnictví dostal sám, když spolu s dalšími členy akademické obce podal k papežské kurii odvolání proti arcibiskupově způsobu uplatňování papežského zákazu kázání na neobvyklých místech a proti spálení zabavených Wycliffových knih, v nichž koncil v Pise našel 45 kacířských míst. Stěžovatelé to napadli teologicky i právně: Betlémská kaple měla od papeže potvrzený status místa určeného k českému kázání, universita měla právo dostat zabavené knihy po vyznačení kacířských míst zpět, aby její studenti mohli srovnávat pravé a bludné učení. U kurie pak došlo k těmto protiprávním krokům: právní zástupce Husovy strany byl uvězněn; arcibiskup Zbyněk dal soudci úplatek a osočil Husa ze vzpoury a šíření bludů, načež soud začal trvat na Husově osobním zodpovídání; nápravou věci soud pověřil arcibiskupa, napadenou stranu; konečný soudce nedbal právních dobrozdání, shromážděných jeho předchůdci, a nakonec Husa dal do klatby jako „neposlušného“, protože se nedostavoval k soudu. Husova pozice v Kostnici tím byla neblaze poznamenána: On si myslel, že jede na disputaci o reformě církve, koncil se však cítil povinen pokračovat v kuriálním procesu a rozhodnout i o dalších obviněních Husa z kacířství. Husovo uvěznění bylo jen logickým důsledkem klatby. Jeden z koncilních komisařů procesu řekl, že Hus nemusel být odsouzen, kdyby měl dobrého obhájce. Hájit kacíře však byl smrtelný hřích, proto se obvinění z kacířství museli hájit sami. Hus se hájil někdy právně naivně, někdy se mu však dařilo uvést na pravou míru zkreslené výpovědi svědků obžaloby. Koncil nebyl povinen mu umožnit veřejné slyšení, a přece dostal tři, vzhledem k politické závažnosti causy. Nebylo v zájmu koncilu jej odsoudit, ale nakonec jej odsoudil, jelikož uznal hodnověrnost 30 článků ze žaloby M. Gersona z Paříže, zatímco Hus trval na tom, že je nikdy nehlásal a tudíž je nemůže odvolat. V procesech s kacíři však v posledu nešlo o to, zda obviněný může vlastní myšlení víry řádně doložit z Bible a církevních otců, nešlo o hledání pravdy. Obviněný měl přijmout, že za něj budou myslet jiní, ti kdo mají jedinou pravou autoritu, a jim se podřídit. A koncil nebyl připraven se řídit ničím jiným než kanonickým právem, což nebyl neomylný Zákon Boží, ale špatný zákon lidský, jehož dodržením mohlo vzniknout zákonné rozhodnutí, ale ne dobré rozhodnutí. 

     (Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby o tom světle vydal svědectví, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. Na světě byl, svět skrze Něho povstal, ale svět Ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale Jeho vlastní Ho nepřijali. Těm pak, kteří Ho přijali a věří v Jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

Jan odpověděl: Člověk si nemůže nic přisvojit, není-li mu to dáno z nebe…. On musí růst, já však se menšit.        

Evangelium podle Jana 1,6-12+3,27.30)

     V evangeliu se takto mluví o Janu Křtiteli, ale odpovídalo by to i úloze Jana Husa a jeho sebepochopení. Tomu začal hned po upálení druhý pozemský život, vytvářený různými interpretátory jeho osoby. Bohužel, tyhle obrazy Husa z dílen interpretátorů lidé znají víc než Husův odkaz. Pro jedny se stal ztělesněním bludu a vzdoru a činili jej pak odpovědným za všecko duchovní zlo ve Střední Evropě. Když ho nemohli usvědčit z nemravnosti, aspoň z něj učinili fanatika vlastní pravdy bez pokory a lásky. Pro druhé se stal svatým mučedníkem, uctívaným spolu se starověkými mučedníky pamětní mší (jedna se zachovala už z r.1420). Husité jím zaštiťovali všechny své ideje, i když např. kalich a časté přijímání on nehlásal, ale byly dotažením myšlení jeho předchůdců. V 16. stol. se rozšířilo údajné Husovo proroctví: „Nyní upečete hus, ale za sto let vám labuť zazpívá, a té nebudete moci umlčeti.“ Tak si ho přivlastnili luteráni. Jistě na něho navazovali v pojetí lidské autority, ale přehlíželi, že Hus vůbec neučil lutersky o tom, co člověk může nabídnout Bohu, aby byl přijat a vyhlášen za spravedlivého. Jejich pojetí Husa bylo jednostranné, neboť sloužilo vytváření antiidentity v situaci konfrontace mezi katolictvím a reformací, ale stále to bylo uvnitř křesťanstva. Horší karikatury Husa vznikly později. Osvícencům byl bojovníkem za svobodu myšlení, ale zapomínali, že hlásal poddanost každé duše Kristu. Národovci z něho udělali symbol češství, jelikož kázal česky a napsal českou postilu i gramatiku, ale zapomněli, že Husovi byl „Němec dobrý milejší než bratr zlý“. Komunisté zdůrazňovali jeho sociální cítění, i když on chudobu nechtěl léčit třídním bojem, ale svatou láskou. Tak vznikaly různé Husovy kulty a vždy dělaly z Husa nástroj rozdělení. Doufejme, že po papežově očištění Husa to přestane aspoň mezi křesťany různých vyznání. Že budou moudřejší než svět a začnou vnímat Husa jako svědka, který může oslovit všechny, ale nechce nikoho vázat na sebe: ustupuje, aby zazářil Kristus, Ženich církve a Světlo světa. Hus vše dělal z velké lásky ke Kristu a k těm, které Kristus označil za své bratry a sestry. Věděl o svých chybách a mezích: říkal, že je nehodný a nestatečný kněz Kristův. Měl radost, když jeho psaní a kázání přesto někomu pomohlo k víře v Ježíše Krista, k pochopení Jeho Slova a k následování Krista po úzké cestě k životu. Kult své osobnosti by zavrhl.

Modlitba:

     Pane Ježíši Kriste, děkujeme Ti za Mistr Jana i za všechny lidi, kteří odvážně vyznávají, že Ty jsi jediný Pán a jediný vlastník pravdy, a kteří nás učí být Tvými svobodnými, odpovědnými a láskyplnými protějšky. Rač nás i celou svou církev svým sv. Duchem držet při Božím Zákoně a uč nás jej plnit podle záměru Zákonodárce. Dej, abychom uměli skrze svědectví osobností minulosti i přítomnosti dohlédnout vždy k Tobě, našemu Spasiteli. Přidávej též celé české a evropské společnosti intelektuály, politiky i prosté lidi, které bude Tvůj služebník Jan Hus inspirovat a směrovat k životu z toho, co Ty přinášíš a umožňuješ. Amen       

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz

TOPlist
aktualizováno: 04.08.2014 20:08:29